Kocovina nedělního rána
Já probudil se do nedělního rána
S hlavou svou bolavou.
Pak posnídal jsem jedno slušné pivo
A objednal si ještě jedno na osvěžení.
Když prohrabal jsem se skříní
A našel v ní svou nejčistší špinavou košili
Umyl jsem si obličej a učesal vlasy
A vyklopýtal po schodech ven přivítat nový den asi.
Předešlou noc odvařil jsem si svou mysl
Dehtem z cigaret a písněmi, které jsem brnkal.
Však zapálil jsem si svou první a sledoval chlapečka
Jak hraje si s plechovkou, do které kopal.
Pak přešel jsem ulici
A ucítil nedělní vůni něčího smaženého kuřete.
A dobrý Bože, to mi připomnělo to,
Co jsem já někde nějak cestou ztratil.
Na chodníku v nedělním ránu
Toužím, Bože, abych se sjel.
„Protože neděle přináší něco
Z čeho by jeden osaměl.
Vždyť i umírání je méně“ vážné
Než zvuky
Chodníku ve spícím městě
A kocovina nedělního rána.
V parku uviděl jsem tátu
Jak houpe smějící se holčičku
Poslouchal jsem pak před nedělní školou
Jaké písně zpívají, bratříčku.
Když vydal jsem se ulicí
Zaslechl jsem
Osamělý zvon
Jak nese se někde v dáli kaňonem
...jako rozplynuvší se včerejší sny.